Dlouhé roky jsem žil v nesmyslném domnění, že v Tádžikistánu není nic zajímavého a zdejší vysoké hory jsou převážně pustou kamenitou pouští. Až setkání s realitou mi odhaluje pravou tvář této neskutečné země. Vyprahlé hnědě zbarvené hory zde skutečně najdeme, ale jejich vrcholy pokrývají bělavé ledovce, v údolích se choulí jezera tak modrá, že se té barvě ani nechce věřit, a svahy porůstají lesy tújí s pokroucenými kmeny. Alespoň je tomu tak v západním cípu, ve Fanských horách. Motivace vydat se dále na východ do Pamíru je nyní o to vyšší.
V srdci Fanských hor: zaledněná Čapdara (5049 m), Polytechnik (4241 m), sluncem nejozářenější Adamtaš (4579 m) a za ním vykukující vrchol Mirali (5106 m) nad modrou hladinou jezera Alauddin. Těžko se chápe monumentalita zdejších hor, jen k vrcholu Polytechnika je to od hladiny dalších 1500 výškových metrů; k vrcholu Čapdary ještě o 700 více.
Fanské hory
V srdci Fanských hor: zaledněná Čapdara (5049 m), Polytechnik (4241 m), sluncem nejozářenější Adamtaš (4579 m) a za ním vykukující vrchol Mirali (5106 m) nad modrou hladinou jezera Alauddin. Těžko se chápe monumentalita zdejších hor, jen k vrcholu Polytechnika je to od hladiny dalších 1500 výškových metrů; k vrcholu Čapdary ještě o 700 více.
Sestum k jezeru Dušocha probíhá prakticky bez doprovodu stezek. Hlavní cesta se stáčí severněji k jezeru Bibižonat, zde se pokračuje víceméně dle libosti terénem. Stromy v nejbližším okolí jsou však natolik zajímavé (snad i nejkrásnější v celých Fanských horách), že se přesouvám od jednoho k druhému a zkoumám možné kompozice. Tento starý velikán mne upoutá už z dálky svou členitou korunou a zakrouceným kmenem. Pohled zblízka pak odhalí i pokroucené kořeny. Komponuji slunce do zákrytu s větvemi, to tak vykouzlí krásnou hvězdičku.
Starý velikán
Sestum k jezeru Dušocha probíhá prakticky bez doprovodu stezek. Hlavní cesta se stáčí severněji k jezeru Bibižonat, zde se pokračuje víceméně dle libosti terénem. Stromy v nejbližším okolí jsou však natolik zajímavé (snad i nejkrásnější v celých Fanských horách), že se přesouvám od jednoho k druhému a zkoumám možné kompozice. Tento starý velikán mne upoutá už z dálky svou členitou korunou a zakrouceným kmenem. Pohled zblízka pak odhalí i pokroucené kořeny. Komponuji slunce do zákrytu s větvemi, to tak vykouzlí krásnou hvězdičku.
Břehy jezera Dušocha jsou porostlé přímo pohádkovým "lesem". Řídké stromy s pokroucenými kmeny vyrůstají přímo z holé kamenité suti a jejich zelené koruny ostře kontrastují s jinak šedavě hnědou krajinou. Vrcholy Adamtaš, Promežutočnyj, Mirali a Marija zatím odrážejí poslední oranžové paprsky slunce.
U jezera Dušocha
Břehy jezera Dušocha jsou porostlé přímo pohádkovým "lesem". Řídké stromy s pokroucenými kmeny vyrůstají přímo z holé kamenité suti a jejich zelené koruny ostře kontrastují s jinak šedavě hnědou krajinou. Vrcholy Adamtaš, Promežutočnyj, Mirali a Marija zatím odrážejí poslední oranžové paprsky slunce.
Přímo prostředkem rovné pastviny meandruje potok směrem k vodám jezera Dušocha. Zařezává se do louky jako klikatící se had, překvapivě stejně hluboký jako široký. V místech, kde se jeho tok zpomaluje, vyniká nad bílými oblázky jeho modrá barva. Právě zde vybírám jeden ze zákrutů a fotím panorama ze šesti fotografií na výšku tak, aby pětitisícová Mirali tvořila protiváhu jednomu z meandrů.
Potok u jezera Dušocha
Přímo prostředkem rovné pastviny meandruje potok směrem k vodám jezera Dušocha. Zařezává se do louky jako klikatící se had, překvapivě stejně hluboký jako široký. V místech, kde se jeho tok zpomaluje, vyniká nad bílými oblázky jeho modrá barva. Právě zde vybírám jeden ze zákrutů a fotím panorama ze šesti fotografií na výšku tak, aby pětitisícová Mirali tvořila protiváhu jednomu z meandrů.
Nejníže položené z Alauddinských jezer, jezero Dušuba, leží ještě výrazně pod hranicí lesa. I díky zelené trávě a vegetaci působí ze všech nejvíce pohádkově. Vysoko nad hladinou se jako obrovský krystal vypíná stěna Čapdary, vysoké 5049 metrů.
Čapdara
Nejníže položené z Alauddinských jezer, jezero Dušuba, leží ještě výrazně pod hranicí lesa. I díky zelené trávě a vegetaci působí ze všech nejvíce pohádkově. Vysoko nad hladinou se jako obrovský krystal vypíná stěna Čapdary, vysoké 5049 metrů.
Jezero, jehož název v překladu doslova znamená "sladký parfém", se nachází pod hlavním Alauddinským jezerem. V ranním světle zvýrazněné kontury okolních vyprahlých hor rámují jezero, které sice nijak nevoní, ale vábí svou neskutečnou modrou barvou.
Ranní Širparfom
Jezero, jehož název v překladu doslova znamená "sladký parfém", se nachází pod hlavním Alauddinským jezerem. V ranním světle zvýrazněné kontury okolních vyprahlých hor rámují jezero, které sice nijak nevoní, ale vábí svou neskutečnou modrou barvou.
Ze všech jezer Fanských hor je jezero Alauddin patrně tím nejobdivovanějším. Není sice největším z mnoha zdejších jezer, ale je vyhlášené svou výjimečně modrou barvou. Ta vynikne nejvíce v plném slunci, kdy kontrastuje s hnědou tváří hor a řídkými porosty prastarých tújí. Jedna z nich se mi obzvlášť zamlouvá. K jejímu dvojitému kmeni a rozvrstvené koruně se tak opakovaně vracím.
Modrá hladina jezera Alauddin
Ze všech jezer Fanských hor je jezero Alauddin patrně tím nejobdivovanějším. Není sice největším z mnoha zdejších jezer, ale je vyhlášené svou výjimečně modrou barvou. Ta vynikne nejvíce v plném slunci, kdy kontrastuje s hnědou tváří hor a řídkými porosty prastarých tújí. Jedna z nich se mi obzvlášť zamlouvá. K jejímu dvojitému kmeni a rozvrstvené koruně se tak opakovaně vracím.
Ve stínu starých tújí Fanských hor je možné na okamžik zastavit a ukrýt se před neúprosně spalujícím sluncem. Pokroucené stromy ale kromě stínu nabízejí i neobyčejné průhledy, mnohokrát otevírající zcela nový úhel pohledu na hory okolo. Stačí jen přijít dostatečně blízko.
Tújové průhledy
Ve stínu starých tújí Fanských hor je možné na okamžik zastavit a ukrýt se před neúprosně spalujícím sluncem. Pokroucené stromy ale kromě stínu nabízejí i neobyčejné průhledy, mnohokrát otevírající zcela nový úhel pohledu na hory okolo. Stačí jen přijít dostatečně blízko.
V řídkých tújových lesích se otevírá nekonečné množství pohledů v nichž někdy více vyniknou hory na pozadí a jindy stromy samotné. Stačí se rozhlížet, zajímavé kompozice jsou tady snad úplně na každém kroku. Večer mě zaujme pohled směrem k nižším takřka pouštním horám zalitým sluncem a zejména jejich řídce porostlé svahy.
Západ slunce ve Fanských horách
V řídkých tújových lesích se otevírá nekonečné množství pohledů v nichž někdy více vyniknou hory na pozadí a jindy stromy samotné. Stačí se rozhlížet, zajímavé kompozice jsou tady snad úplně na každém kroku. Večer mě zaujme pohled směrem k nižším takřka pouštním horám zalitým sluncem a zejména jejich řídce porostlé svahy.
Vrcholy v okolí se večer barví oranžovým, přesto jemným světlem. Světelné podmínky se mi nejvíce zamlouvají na vrcholu Adamtaš (4579 m) a za ním se schovávajícím Mirali (5106 m). Tento pohled se mi naskýtá hned od stanu, hluboko v údolí pod zmíněnými vrcholy.
Tádžické vrcholy
Vrcholy v okolí se večer barví oranžovým, přesto jemným světlem. Světelné podmínky se mi nejvíce zamlouvají na vrcholu Adamtaš (4579 m) a za ním se schovávajícím Mirali (5106 m). Tento pohled se mi naskýtá hned od stanu, hluboko v údolí pod zmíněnými vrcholy.
Stan u jezera Dušocha, hned za ním můj oblíbený strom vyrůstající z velkého balvanu. V noci se přinutím vylézt ze stanu, okamžitě mne upoutá zářící nebe. Jedno z míst, kde je Mléčná dráha ještě okem krásně vidět. Překvapuje mne neobvyklé teplo, mohu se venku pohybovat i postávat v krátkém rukávu. Hned nad jezerem se přitom vypínají zaledněné štíty.
Tádžická noc
Stan u jezera Dušocha, hned za ním můj oblíbený strom vyrůstající z velkého balvanu. V noci se přinutím vylézt ze stanu, okamžitě mne upoutá zářící nebe. Jedno z míst, kde je Mléčná dráha ještě okem krásně vidět. Překvapuje mne neobvyklé teplo, mohu se venku pohybovat i postávat v krátkém rukávu. Hned nad jezerem se přitom vypínají zaledněné štíty.
1000 výškových metrů od jezera k hraně průsmyku vede nejprve skrz řídké tújové lesy, ale většinou po vyprahlých kamenitých pláních. Nedaleko pod sedlem ale pramení drobný potůček, v jehož blízkosti krajina rozkvétá množstvím rostlin. Odsud už jsou kromě Čapdary vidět i další dvě pětitisícovky: Bodchona a Zamok.
Cesta do průsmyku Alauddin
1000 výškových metrů od jezera k hraně průsmyku vede nejprve skrz řídké tújové lesy, ale většinou po vyprahlých kamenitých pláních. Nedaleko pod sedlem ale pramení drobný potůček, v jehož blízkosti krajina rozkvétá množstvím rostlin. Odsud už jsou kromě Čapdary vidět i další dvě pětitisícovky: Bodchona a Zamok.
Stan stavíme u jezera Dušocha v pozdním odpoledni. Ihned mě zaujme pokroucená túje obrůstající balvan opodál. Postupně se přibližuji a hledám optimální kompozici. Nakonec je to až ta nejbližší - nízká větev shora rámuje pohled na zaledněné hory, pahýl zespodu jako kdyby ukazoval vstříc nejvýraznějšímu vrcholu. Vracím se sem i večer a ráno, když hory zoranžoví, ale strom je již kompletně ve stínu. Právě proto se mi nejvíce zamlouvá tato první verze, zachycující jas horkého odpoledne.
Pokroucený strom
Stan stavíme u jezera Dušocha v pozdním odpoledni. Ihned mě zaujme pokroucená túje obrůstající balvan opodál. Postupně se přibližuji a hledám optimální kompozici. Nakonec je to až ta nejbližší - nízká větev shora rámuje pohled na zaledněné hory, pahýl zespodu jako kdyby ukazoval vstříc nejvýraznějšímu vrcholu. Vracím se sem i večer a ráno, když hory zoranžoví, ale strom je již kompletně ve stínu. Právě proto se mi nejvíce zamlouvá tato první verze, zachycující jas horkého odpoledne.
Na rozdíl od dalších jezer položených výše ve Fanských horách, leží Dušuba o něco níže pod horní hranicí lesa. To znamená, že vzrostlé tújové stromy se sklánějí ze všech směrů nad vodní hladinou a břehy jezera pokrývá idylický porost šťavnaté trávy. V jinak převážně suchém okolí tak vzniká oáza jako stvořená k odpočinku.
Jezero Dušuba
Na rozdíl od dalších jezer položených výše ve Fanských horách, leží Dušuba o něco níže pod horní hranicí lesa. To znamená, že vzrostlé tújové stromy se sklánějí ze všech směrů nad vodní hladinou a břehy jezera pokrývá idylický porost šťavnaté trávy. V jinak převážně suchém okolí tak vzniká oáza jako stvořená k odpočinku.