Krajina tisíců jezer, roztroušených ostrovů, nekonečných borových lesů a pustých mokřadů. Ve Finsku nenajdeme žádné skutečné hory a kopců jen pomálu. Kde ale chybí prvoplánová monumentálnost, vynahrazuje ji příroda komorní krásou skrytou v okamžiku. Mlžná rána, třpytivé odrazy vodních hladin a severské světlo.
Na vrcholu Särkitunturi nalezneme několik jezírek. Nejvíce zaujme hned to první z nich, v místech, kde na svazích hory končí les. Jeho hladina podtrhuje rozlehlost krajiny oproti vzdáleným vodním plochám a hřebeni kopců Pallas-Yllästunturi na obzoru. Večerní světlo změkčí stíny a posune lesní krajinu vstříc hřejivým odstínům barev.
Hřeben Pallas-Yllästunturi
Na vrcholu Särkitunturi nalezneme několik jezírek. Nejvíce zaujme hned to první z nich, v místech, kde na svazích hory končí les. Jeho hladina podtrhuje rozlehlost krajiny oproti vzdáleným vodním plochám a hřebeni kopců Pallas-Yllästunturi na obzoru. Večerní světlo změkčí stíny a posune lesní krajinu vstříc hřejivým odstínům barev.
Posvátná hora Sámů, majestátní Saana vypínající se nad jezerem Tsahkaljärvi. Ve Finsku nenajdeme mnoho hor a za tím nepatrným množstvím těch, které ano, musíme podniknout cestu daleko na sever za polární kruh. Ve většině případů až tam, kde se potkávají hranice Finska s Norskem a Švédskem. Ačkoliv není Saana nejvyšší z finských hor, nemůže být pochyb o tom, že je jednou z nejmagičtějších.
Saana a jezero Tsahkaljärvi
Posvátná hora Sámů, majestátní Saana vypínající se nad jezerem Tsahkaljärvi. Ve Finsku nenajdeme mnoho hor a za tím nepatrným množstvím těch, které ano, musíme podniknout cestu daleko na sever za polární kruh. Ve většině případů až tam, kde se potkávají hranice Finska s Norskem a Švédskem. Ačkoliv není Saana nejvyšší z finských hor, nemůže být pochyb o tom, že je jednou z nejmagičtějších.
V severním Finsku představuje typický druh kopce “tunturi”. Obvykle jde o hodně oblou horu, na úpatí a pod vrcholem s mírným sklonem, ve střední části prudší. Skoro vždy úpatí vystupuje z lesa a vrchol je holý, kamenitý. Velké množství takových kopců se nachází v oblasti Pallas-Yllästunturi. Jako vzácné fragmenty finské krajiny zdobí horizont, který díky nim získává jinou než plochou formu.
Tunturi
V severním Finsku představuje typický druh kopce “tunturi”. Obvykle jde o hodně oblou horu, na úpatí a pod vrcholem s mírným sklonem, ve střední části prudší. Skoro vždy úpatí vystupuje z lesa a vrchol je holý, kamenitý. Velké množství takových kopců se nachází v oblasti Pallas-Yllästunturi. Jako vzácné fragmenty finské krajiny zdobí horizont, který díky nim získává jinou než plochou formu.
Ostrůvek na jezeře Pieni Koirajärvi v srdci národního parku Salamajärvi se velmi snadno stává jedním z mých nejoblíbenějších minimalistických motivů v celém širém Finsku. Po východu slunce slunce prosvěcuje mlhu a pomalu ji rozpouští, ale na dlouhé sklo je to pořád ono. Na les za ostrůvkem už dopadají zlatavé paprsky, ale mezi nimi se drží mlha tak akorát, aby je od sebe vizuálně oddělila a zahalila rouškou tajemství.
Ostrůvek na jezeře
Ostrůvek na jezeře Pieni Koirajärvi v srdci národního parku Salamajärvi se velmi snadno stává jedním z mých nejoblíbenějších minimalistických motivů v celém širém Finsku. Po východu slunce slunce prosvěcuje mlhu a pomalu ji rozpouští, ale na dlouhé sklo je to pořád ono. Na les za ostrůvkem už dopadají zlatavé paprsky, ale mezi nimi se drží mlha tak akorát, aby je od sebe vizuálně oddělila a zahalila rouškou tajemství.
Nad jezerem se převalují cáry mlhy a někde vysoko na obloze růžoví první obláčky. Ostrůvek porostlý několika borovicemi se jako koráb vznáší nad hladinou. Přesto je vidět i jeho odraz na vodní hladině. Celá scéna je ponořená do ospalé modři nadcházejícího rána, zadumaná ve své melancholii. Takové momenty jsou často cennější než výjimečně barevný východ slunce, který přichází záhy.
Pieni Koirajärvi
Nad jezerem se převalují cáry mlhy a někde vysoko na obloze růžoví první obláčky. Ostrůvek porostlý několika borovicemi se jako koráb vznáší nad hladinou. Přesto je vidět i jeho odraz na vodní hladině. Celá scéna je ponořená do ospalé modři nadcházejícího rána, zadumaná ve své melancholii. Takové momenty jsou často cennější než výjimečně barevný východ slunce, který přichází záhy.
Rozpadající se dřevěná loďka vytažená na břeh jezera Tsahkaljärvi a za ní posvátná hora Saana, která svým tvarem připomíná také loďku, obrácenou dnem vzhůru. Mlhu nad jezerem slunce rozpouští během pár chvil, ale naštěstí zůstává přesně tam, kde má - na opačné straně jezera pod Saanou. Hora v tu chvíli působí jako koráb majestátně se vynořující nad oblačným mořem.
Saana s loďkou
Rozpadající se dřevěná loďka vytažená na břeh jezera Tsahkaljärvi a za ní posvátná hora Saana, která svým tvarem připomíná také loďku, obrácenou dnem vzhůru. Mlhu nad jezerem slunce rozpouští během pár chvil, ale naštěstí zůstává přesně tam, kde má - na opačné straně jezera pod Saanou. Hora v tu chvíli působí jako koráb majestátně se vynořující nad oblačným mořem.
Mlžné ráno v bažinách Patvinsuo. Slunce se ztrácí v oparu a každé stéblo trávy se leskne kapkami rosy. Vzduch je chladný, těžký vůní rašeliny a borovic. Krajina zadržuje dech, jako kdyby sama čekala, až mlha ustoupí a svět znovu získá obrysy. Ticho, které nepatří lidem, narušuje jen vzdálené volání ptáků.
Ticho, které nepatří lidem
Mlžné ráno v bažinách Patvinsuo. Slunce se ztrácí v oparu a každé stéblo trávy se leskne kapkami rosy. Vzduch je chladný, těžký vůní rašeliny a borovic. Krajina zadržuje dech, jako kdyby sama čekala, až mlha ustoupí a svět znovu získá obrysy. Ticho, které nepatří lidem, narušuje jen vzdálené volání ptáků.
Mlha se líně se zvedá mezi stromy, světlo se láme skrz větve. Krajina dýchá pomalu, ještě neprobuzená a spící. Rozlehlé bažiny Patvinsua jen neochotně vítají slunce, jako kdyby chtěly setrvat v temnotě a tajemství noci. Osamělé a řídké borovice stojící jako strážci mokřadu čelí mělkému světlu jako první.
Východ slunce v Patvinsuo
Mlha se líně se zvedá mezi stromy, světlo se láme skrz větve. Krajina dýchá pomalu, ještě neprobuzená a spící. Rozlehlé bažiny Patvinsua jen neochotně vítají slunce, jako kdyby chtěly setrvat v temnotě a tajemství noci. Osamělé a řídké borovice stojící jako strážci mokřadu čelí mělkému světlu jako první.
Bažina Kauhaneva se budí do nového dne. Borovice zlátnou prvním světlem, ale rašelinná jezírka zůstávají temná, jako kdyby se v nich ještě držel střípek noci. Mraky plují po obloze rychle, pryč z dosahu odrazů v temných hladinách. Hejna jeřábů prolétávají nad krajinou se svým typickým voláním, které se nese přes celý mokřad.
Kauhaneva–Pohjankangas
Bažina Kauhaneva se budí do nového dne. Borovice zlátnou prvním světlem, ale rašelinná jezírka zůstávají temná, jako kdyby se v nich ještě držel střípek noci. Mraky plují po obloze rychle, pryč z dosahu odrazů v temných hladinách. Hejna jeřábů prolétávají nad krajinou se svým typickým voláním, které se nese přes celý mokřad.
V každém koutě Finska je možné nalézt magický les. Les plný pokroucených nebo mrtvých stromů, les plný skal a borůvčí. Společným jmenovatelem budou skoro vždy borovice nebo břízy. Právě kmeny bříz, ve své struktuře a barvě, nejčastěji upoutají pohled. Až nečekaná a vzácná jednoduchost scény tvořené jednolitým kobercem přesliček je tím, co krásu bříz podtrhne.
Přesličkový les
V každém koutě Finska je možné nalézt magický les. Les plný pokroucených nebo mrtvých stromů, les plný skal a borůvčí. Společným jmenovatelem budou skoro vždy borovice nebo břízy. Právě kmeny bříz, ve své struktuře a barvě, nejčastěji upoutají pohled. Až nečekaná a vzácná jednoduchost scény tvořené jednolitým kobercem přesliček je tím, co krásu bříz podtrhne.
Nekonečné pláně Patvinsua se utápí v mlze, kterou jen nesměle prozařují první sluneční paprsky. Tu z mlhy vystoupí osamělý strom, tu celý háj nebo se nesměle zaleskne hladina jezírka. Vše je pokryté rosou a doslova nasáklé vlhkostí, izolované do pár odstínů a jemných kontur. Minimalismus v nejčistší formě.
Na hraně mlhy
Nekonečné pláně Patvinsua se utápí v mlze, kterou jen nesměle prozařují první sluneční paprsky. Tu z mlhy vystoupí osamělý strom, tu celý háj nebo se nesměle zaleskne hladina jezírka. Vše je pokryté rosou a doslova nasáklé vlhkostí, izolované do pár odstínů a jemných kontur. Minimalismus v nejčistší formě.
Na březích Porkkaly se tu a tam drží voda v mělkých skalnatých žlábcích a tůních. Takové přírodní kaluže jsou doslova malým fotografickým dárkem, neboť jejich klidné hladiny na rozdíl od neklidného moře působí jako zrcadla. Stačí najít nějaké s otevřeným výhledem do dáli a počkat, až se krajina po západu slunce zklidní a ponoří do tlumených tónů fialové.
Červánky na Porkkale
Na březích Porkkaly se tu a tam drží voda v mělkých skalnatých žlábcích a tůních. Takové přírodní kaluže jsou doslova malým fotografickým dárkem, neboť jejich klidné hladiny na rozdíl od neklidného moře působí jako zrcadla. Stačí najít nějaké s otevřeným výhledem do dáli a počkat, až se krajina po západu slunce zklidní a ponoří do tlumených tónů fialové.
Na rozlehlém jezeře Pielinen v národním parku Koli jsou dozajista jednou z největších atrakcí rozeseté ostrůvky. Některé jsou menší, jiné docela velké, ale většina je protáhlá do štíhlé nudle. Nejvíce mě zaujme dlouhý ostrůvek skoro u břehů jezera, který vypadá jako hřbet velryby porostlý borovicemi.
Hřbet velryby
Na rozlehlém jezeře Pielinen v národním parku Koli jsou dozajista jednou z největších atrakcí rozeseté ostrůvky. Některé jsou menší, jiné docela velké, ale většina je protáhlá do štíhlé nudle. Nejvíce mě zaujme dlouhý ostrůvek skoro u břehů jezera, který vypadá jako hřbet velryby porostlý borovicemi.
Odpoledne zkoumám břehy poloostrova a hledám kompozice na večer. Zelené řasy na kamenech jsou ale zajímavé i docela brzy odpoledne. Zaujme mě tato kompozice s kameny směřujícími do středu snímku a jasně zelenými řasami ještě osvícenými sluncem. Později večer sem již sluneční paprsky nedosáhnou, schová je další skalnatý břeh. Ladím kompozici a pak už stačí počkat na pěknou vlnku.
Zelené břehy na Porkkale
Odpoledne zkoumám břehy poloostrova a hledám kompozice na večer. Zelené řasy na kamenech jsou ale zajímavé i docela brzy odpoledne. Zaujme mě tato kompozice s kameny směřujícími do středu snímku a jasně zelenými řasami ještě osvícenými sluncem. Později večer sem již sluneční paprsky nedosáhnou, schová je další skalnatý břeh. Ladím kompozici a pak už stačí počkat na pěknou vlnku.
Citelně se ochladilo a je bezvětří, takže bažina navařila peřinu zlověstné mlhy. Rudý úplněk vychází mezi kostlivými stromy rychle, o dost rychleji než bych si přál. Rychle ztrácí barvu, ale podívaná je to i tak parádní. Kdybych měl popsat typicky finskou kýčovku, asi by to bylo něco takového. Úplněk, mrtvé stromy a mlha plazící se nad placatou krajinou.
Úplněk nad bažinou
Citelně se ochladilo a je bezvětří, takže bažina navařila peřinu zlověstné mlhy. Rudý úplněk vychází mezi kostlivými stromy rychle, o dost rychleji než bych si přál. Rychle ztrácí barvu, ale podívaná je to i tak parádní. Kdybych měl popsat typicky finskou kýčovku, asi by to bylo něco takového. Úplněk, mrtvé stromy a mlha plazící se nad placatou krajinou.
Slunce je ještě pod horizontem, ale nebe už září všemi barvami. Do toho se nad jezerem drží pás mlhy. Každou chvilkou a s každým krokem dále podél jezera, se objevují nové pohledy. Jedním z nejvýraznějších je pokroucený kohát, vystupující jako kostlivé memento z vodní hladiny poseté lekníny.
Odraz na hladině
Slunce je ještě pod horizontem, ale nebe už září všemi barvami. Do toho se nad jezerem drží pás mlhy. Každou chvilkou a s každým krokem dále podél jezera, se objevují nové pohledy. Jedním z nejvýraznějších je pokroucený kohát, vystupující jako kostlivé memento z vodní hladiny poseté lekníny.
Vyložená náladovka přichází u jezera Pieni Koirajärvi až se sluncem nad horizontem, kdy mlha jako zázrakem znovu zhoustne a ostrůvek zahalí skoro celý. Zůstanou jen jemné kontury v hřejivých tónech a několik rozkvétajících leknínů na blízké hladině.
Mlhy v Salamajärvi
Vyložená náladovka přichází u jezera Pieni Koirajärvi až se sluncem nad horizontem, kdy mlha jako zázrakem znovu zhoustne a ostrůvek zahalí skoro celý. Zůstanou jen jemné kontury v hřejivých tónech a několik rozkvétajících leknínů na blízké hladině.
V noci se sice nasouvá těžká oblačnost, ale daleko na východě zůstal pás bez mraků. Právě skrz tuto škvíru září ostré rudé slunce, které mě před několika okamžiky vzbudilo. Nevnímám studený vítr ani dešťové kapky, které se snáší z tmavě olověných mraků nade mnou a vybíhám ven. Jiskřivě rudý východ slunce se nekoná každý den a už vůbec ne na takhle dobrém místě, jakým je vrchol Särkitunturi.
Divoký východ slunce na Särkitunturi
V noci se sice nasouvá těžká oblačnost, ale daleko na východě zůstal pás bez mraků. Právě skrz tuto škvíru září ostré rudé slunce, které mě před několika okamžiky vzbudilo. Nevnímám studený vítr ani dešťové kapky, které se snáší z tmavě olověných mraků nade mnou a vybíhám ven. Jiskřivě rudý východ slunce se nekoná každý den a už vůbec ne na takhle dobrém místě, jakým je vrchol Särkitunturi.
Jezírko Pieni Koirajärvi kolem dokola obtáčí stezka tvořená dřevěnými chodníčky. S postupujícím ránem a pozvolna mizející mlhou se soustředím i na nejbližší okolí jezera a sluncem ozářenou hranu přilehlého lesa. Chodníček v takovém případě není na obtíž, naopak fotografii nabízí nový kompoziční prvek.
Salamajärvi
Jezírko Pieni Koirajärvi kolem dokola obtáčí stezka tvořená dřevěnými chodníčky. S postupujícím ránem a pozvolna mizející mlhou se soustředím i na nejbližší okolí jezera a sluncem ozářenou hranu přilehlého lesa. Chodníček v takovém případě není na obtíž, naopak fotografii nabízí nový kompoziční prvek.
Modravé hladiny jezer vystupují mezi zalesněnými kopci. Krajina je tady na severu doslova nekonečná. Horizonty sahají daleko a stop po civilizaci není mnoho. Letní večery v krajině u laponského Pallas-Yllästunturi jsou příjemné a klidné jako zbytek země.
Modrá oka v krajině
Modravé hladiny jezer vystupují mezi zalesněnými kopci. Krajina je tady na severu doslova nekonečná. Horizonty sahají daleko a stop po civilizaci není mnoho. Letní večery v krajině u laponského Pallas-Yllästunturi jsou příjemné a klidné jako zbytek země.
V národním parku Koli mě nejvíce zaujmou detaily jednotlivých ostrůvků na jezeře Pielinen. Před východem slunce jsou utopené v pastelových tónech, zatímco po něm se doslova topí ve sluneční záři. Z dostatečné vzdálenosti a z nadhledu působí, jako kdyby se takřka dotýkaly jeden druhého a vytváří poutavou vizuální kaskádu.
Ostrovy na jezeře Pielinen
V národním parku Koli mě nejvíce zaujmou detaily jednotlivých ostrůvků na jezeře Pielinen. Před východem slunce jsou utopené v pastelových tónech, zatímco po něm se doslova topí ve sluneční záři. Z dostatečné vzdálenosti a z nadhledu působí, jako kdyby se takřka dotýkaly jeden druhého a vytváří poutavou vizuální kaskádu.
Beránci na nebi se pomalu barví, ale to hlavní se tentokrát odehrává pod nimi v krajině. Paprsky prosvítí těsně nad mořským obzorem a opřou se do borovic na břehu. Tráva pohupující se ve větru zezlátne. Postupně slunce klesne tak nízko, že borovice v jeho záři doslova zrudnou, zatímco blízké pobřeží zůstane v chladivém stínu.
Západ slunce na Porkkale
Beránci na nebi se pomalu barví, ale to hlavní se tentokrát odehrává pod nimi v krajině. Paprsky prosvítí těsně nad mořským obzorem a opřou se do borovic na břehu. Tráva pohupující se ve větru zezlátne. Postupně slunce klesne tak nízko, že borovice v jeho záři doslova zrudnou, zatímco blízké pobřeží zůstane v chladivém stínu.
Riisitunturi, nevýrazný pahorek zalesněný prakticky až k vrcholu. I tak ale s výškou 465 metrů nad mořem převyšuje cokoliv dalšího v okolí. Jeho svahy i širší okolí pokrývá řídký les tvořený převážně štíhlými a větrem ošlehanými smrky. Pohled na rozlehlé jezero Kitkajärvi mě láká od večera, ale tehdy se neobjeví žádné světlo. Až ráno, na pár krátkých okamžiků, rozsvítí slunce krajinu hřejivou září.
Riisitunturi
Riisitunturi, nevýrazný pahorek zalesněný prakticky až k vrcholu. I tak ale s výškou 465 metrů nad mořem převyšuje cokoliv dalšího v okolí. Jeho svahy i širší okolí pokrývá řídký les tvořený převážně štíhlými a větrem ošlehanými smrky. Pohled na rozlehlé jezero Kitkajärvi mě láká od večera, ale tehdy se neobjeví žádné světlo. Až ráno, na pár krátkých okamžiků, rozsvítí slunce krajinu hřejivou září.
Jezero Kitka z vrcholu Riisitunturi těsně pod severním polárním kruhem. Ranní pohled odhaluje nekonečné záhyby jezer, vrstvy lesů a mlžných horizontů. Mezi nimi nejvíce poutá pohled osamocený ostrůvek.
Kitkajärvi
Jezero Kitka z vrcholu Riisitunturi těsně pod severním polárním kruhem. Ranní pohled odhaluje nekonečné záhyby jezer, vrstvy lesů a mlžných horizontů. Mezi nimi nejvíce poutá pohled osamocený ostrůvek.
Na první paprsky slunce čekám na vrcholku Riisitunturi, fouká trochu studený vítr, ale jinak je tohle čekání pohádka. Jakmile se slunce vyhoupne nad horizont, mlha mezi stromy se začne barvit. Nejdřív jen nesměle chytá růžovo oranžové tóny, aby nakonec doslova explodovala zlatou září a zvýraznila paprsky pronikající korunami stromů.
Svíce severského lesa
Na první paprsky slunce čekám na vrcholku Riisitunturi, fouká trochu studený vítr, ale jinak je tohle čekání pohádka. Jakmile se slunce vyhoupne nad horizont, mlha mezi stromy se začne barvit. Nejdřív jen nesměle chytá růžovo oranžové tóny, aby nakonec doslova explodovala zlatou září a zvýraznila paprsky pronikající korunami stromů.
Horizontu dominují červánky, které se odráží v hladinách klidných kaluží na pobřežních skalách. Ještě dlouho po západu slunce zůstává západní obzor barevný, žlutý, oranžový, fialový. Jeden z nejbarevnějších západů slunce během cesty po Finsku přichází až na jejím samém konci a symbolicky na jižním cípu Porkkalanniemi.
Skalnaté Porkkalanniemi
Horizontu dominují červánky, které se odráží v hladinách klidných kaluží na pobřežních skalách. Ještě dlouho po západu slunce zůstává západní obzor barevný, žlutý, oranžový, fialový. Jeden z nejbarevnějších západů slunce během cesty po Finsku přichází až na jejím samém konci a symbolicky na jižním cípu Porkkalanniemi.
Mlha mezi stromy. Absolutní klid a ticho. Chlad vlhkého rána. Krajina se vzdáleností postupně mizející v oparu vždy působí tajemněji. Jako kdyby chtěla ukrýt svá tajemství a přesto odhalila jiná. A je úplně jedno, jaký motiv se z mlhy zrovna vynoří, protože i obyčejný les získá novou dynamiku.
Mlha v borovém lese
Mlha mezi stromy. Absolutní klid a ticho. Chlad vlhkého rána. Krajina se vzdáleností postupně mizející v oparu vždy působí tajemněji. Jako kdyby chtěla ukrýt svá tajemství a přesto odhalila jiná. A je úplně jedno, jaký motiv se z mlhy zrovna vynoří, protože i obyčejný les získá novou dynamiku.
První setkání s plochými pláněmi mokřadu Patvinsuo vychází na jedničku. Odpolední bouřka vykouzlí na obzoru duhu, zatímco zlatavé slunce si jen místy nachází cestu skrz mraky k travinám a řídkým porostům borovic.
Duha nad Patvinsuem
První setkání s plochými pláněmi mokřadu Patvinsuo vychází na jedničku. Odpolední bouřka vykouzlí na obzoru duhu, zatímco zlatavé slunce si jen místy nachází cestu skrz mraky k travinám a řídkým porostům borovic.
V kopcích nad druhým největším finským jezerem, Pielinen, se formovala finská národní identita. Tehdy byla oblast dnešního Finska ještě součástí ruského carského impéria a krajina plná lesů, jezer a ostrůvků byla vybrána jako charakteristicky finská. Jakmile stromy uvolní místo skalnatým pahorkům s otevřeným výhledem, krajina se doslova nadechne a rozměr jezera ohromí.
Koli
V kopcích nad druhým největším finským jezerem, Pielinen, se formovala finská národní identita. Tehdy byla oblast dnešního Finska ještě součástí ruského carského impéria a krajina plná lesů, jezer a ostrůvků byla vybrána jako charakteristicky finská. Jakmile stromy uvolní místo skalnatým pahorkům s otevřeným výhledem, krajina se doslova nadechne a rozměr jezera ohromí.
Kamenité svahy hor Kultakero a Noitatunturi se potkávají na dně skalního žlabu Isokuru, kde vytváří divokou kulisu vody a bujné vegetace. Okolní hory jsou jedněmi z nejstarších hor na světě. Kdysi vypadaly jako Alpy nebo Himálaj, dnes představují jen zbytky nejtvrdší horniny z jáder původních velehor.
Isokuru
Kamenité svahy hor Kultakero a Noitatunturi se potkávají na dně skalního žlabu Isokuru, kde vytváří divokou kulisu vody a bujné vegetace. Okolní hory jsou jedněmi z nejstarších hor na světě. Kdysi vypadaly jako Alpy nebo Himálaj, dnes představují jen zbytky nejtvrdší horniny z jáder původních velehor.