Balkánské země Albánie a Černá Hora jsou stále poněkud přehlížené. Ať už je to kvůli nedávné krvavé minulosti, pověstné temperamentnosti místního lidu nebo jednoduše tím, že jsou zastíněny sousedními zeměmi. Pravdou je, alespoň co se hor týká, že se zde nachází nejdivočejší a nejrozeklanější vrcholy celého Balkánu, zejména na společné hranici v Prokletých horách. Zdejší skalnaté scenérie mě dokázaly opakovaně překvapovat, stejně jako krasové oblasti a rozkvetlé louky.
Ze Zle Kolaty
Výstup na Zlou Kolatu rozhodně nepatří k nejlehčím. Omezené zdroje vody, vysoké převýšení a vzdušné skalnaté pasáže na černohorské straně představují výzvu. O to překvapivěji pak působí albánská strana, spadající do údolí Valbonë rozkvetlými loukami. Tento výhled je potřeba si zasloužit, ale odměna stojí za veškerou námahu. Zvlášť v pozdním večerním světle, kdy je vrchol už dávno opuštěný.
Prokleté hory
Kdykoliv přemýšlím o názvu zdejších hor, stačí mi vrátit se k pohledu ze Zle Kolaty přes údolí Valbonë. Bílé, ostré a většinou zcela vyprahlé štíty představují přinejmenším překážku. Není těžké domyslet si, kolik útrap zde mohlo vzniknout. V posledních paprscích ale kolmé stěny působí takřka magicky.
Albánské Alpy
Z nejvyššího vrcholu Černé Hory, Zla Kolaty, se naskýtá výhled také do sousední Albánie. Právě tímto směrem, mezi vrcholy Maja e Jezercës a Maja e Rosit nacházím detail, který mě přímo fascinuje a v průběhu večera se k němu neustále vracím. Jednotlivé vrstvy zubatých hor poskládané přesně za sebou, postupně mizející v dálce. Nejlepší moment nastává až těsně před samotným západem, kdy se i nebe zbarví do oranžova.
Oblačné moře
Vracím se těsně pod vrchol Talijanky jako předchozího večera. Podmínky se zcela změnily a snad už nemohou být lepší. Moře oblaků se drží v údolí, zatímco nejvyšší vrcholy vystupují nad něj jako surreální ostrovy. Čekám na první sluneční paprsky, až ozáří travnaté svahy v kontrastu se stále chladnými oblaky.
Talijanka
Večer mraky kompletně mizí a panorama štítů Karanfili ozáří zlatavé světlo. Cesta z Talijanky dále k Valušnici se klikatí po úzkém travnatém hřebeni. Nejlepší kompozice vychází těsně pod vrcholem, kdy cesta zdánlivě směřuje k nejvýraznějšímu vrcholu Veliki Vrh.
Karanfili
Ráno na vrcholu Talijanky chystá nejlepší možné překvapení. Jakmile vyhlédnu ze stanu, spatřím krajinu vystupující z oblačného moře, plujícího snad jen o sto výškových metrů níže. Zubaté vrcholy Karanfili se vypínají v měkkém světle se sluncem stále pod horizontem nad oblačností. Zdají se tak snad ještě mohutnější a hrozivější.
Paprsky nad pohořím Surdup
Z vrcholu Talijanka se naskýtá dokonalý kruhový výhled. Nejvíce mě sice lákají protější skalnaté hřebeny Prokletých hor, ale když se slunce skloní níž, všímám si i scény nad vzdáleným pohořím Surdup. Na krátkou chvíli je všeho tak akorát, mraků, světla a hlavně paprsků ohýbajících se o hranu hor.
Duha nad Prokletými horami
Když v jeden den stavíme stan podruhé předčasně kvůli přicházející bouři, nic nenasvědčuje tomu, že večer ještě uvidíme slunce. Nakonec bouře mizí po hodině a půl a zanechává za sebou vodou saturované barvy a duhu klenoucí se v dálce nad masivem Karanfili. Údolí pod vrcholy Talijanka a Popadija.
V oblacích
Večer po bouři se mění v úžasné představení. Na samém sklonku dne světlo získá narůžovělý odstín a krajina se ponoří do chladnějších tónů. Skalnaté vrcholy Prokletých hor nadále vystupují z rychle se pohybující oblačnosti.
Karanfili trhající mraky
Po bezmála čtyřech hodinách čekání ve stanu, až se přežene nejhorší bouře, přichází dárek. Vzdálený masiv Karanfili postupně trhá oblačnost, objevuje se i výrazný Veliki Vrh. Když se do dramatických mraků přidá pozdní večerní světlo, jsem už dávno připraven scénu zachytit.
Borové lesy
Bouře a nouzový bivak. Déšť a mlha. Čekání na večer, se kterým přichází změna. Mlha se zvedá a mraky trhají, vodou saturované hřebeny chytají měkké pozápadové světlo. Hledám zajímavou kompozici k severozápadu a nacházím skupinu starých borovic.
Oko Skakavice
V hlubokých lesích údolí Ropojana vyvěrá řeka Skakavica velkým krasovým vývěrem zvaným Oko Skakavice. Modrá barva zdejší vody láká ke koupání, ale teplota dosahuje jen pár stupňů nad nulou. Byl jsem rád, že je zrovna zataženo a scénu neruší příliš mnoho odlesků. Zároveň jsem se pokusil přidat k jezírku kontrast v podobě části zdejšího lesa.